Problém zelených budov?
Pozvednout udržitelnost moderní architektury na novou úroveň, postarat se o splynutí nově vznikajících staveb s přírodou. Zkrátka a dobře, zařídit to tak, aby města budoucnosti neobývali jen lidé, ale byla funkční součástí širších ekosystémů.
To jsou některé cíle, které si za své klade tzv. biofilní design. A protože je to zelené – takže se to líbí - daří se to uvádět do praxe. Zelených mrakodrapů, ozeleněných živých fasád, střešních zahrad a celých vegetací porostlých čtvrtí ve světě utěšeně přibývá. V architektuře jde momentálně o nesmírně populární směr, protože se v něm mísí všechny aktuální a skloňované trendy: udržitelná výstavba, ekologický provoz, podpora biodiverzity. Je to sexy, inovativní, kreativní.
Jak se ale ukazuje, tohle na pohled velmi lákavé ozelenění staveb - pokrytí stěn a střech budov vegetací - může přinést i problémy. Nedá se přitom říct, že by ony problémy byly kdovíjak nečekané. Naopak, jsou docela přirozené a očekávatelné. Když totiž otevřete dvířka přírodě, ona ráda přijde. Život si totiž vždycky najde cestu. Ovšem „příroda“ neznamená jen stálezelené stromečky a liány obsypané vonnými květy.
Příroda nemusí být jen příjemný soused
Jsou to i plísně, bzučivý a bodavý hmyz, všemožní hlodaví prevíti. Škůdci, jako třeba dřevomorky, dlouhozobky, octomilky, komáři, mouchy, pavouci, termiti a roztoči - které si přilákáte super-zelenou fasádou – například dokáží poměrně snadno znehodnotit koberce, kůži potahů, dřevo nábytku a obkladů, látky, potraviny i nádobí.
Mohou šířit nemoci, poškozovat majetek a kontaminovat potraviny v domácnosti. První názorné příklady ze světa zřetelně naznačují, že onen tolik proklamovaný biofilní design, když se vezme za špatný konec, nemusí být zase až taková výhra.
Vypořádat se s hmyzáky umíme, to ano, ale tím vlastně jen stíráme kvality biofilního designu. Přírodu si pak zveme blíž jen proto, abychom s ní intenzivně a nesmlouvavě zápasili, a bránili tím degradaci kvality našeho bydlení. A to asi dobře z principu není. Někde přitom vegetace na věžácích a zelené fasády fungují skvěle a bez kolizí, jinde je to učiněná katastrofa. Kde tedy vznikají ty chyby a jak se jim dá předcházet? Jak se dělá ten „dobrý“ biofilní design, který pomáhá lidem i přírodě?
Tady se to nepovedlo
Dokonalou ukázkou neúspěchu je například „experimentální zelené bydlení“ Qiyi City, vystavěné v čínském Čcheng-tu. V osmi věžích obytných bloků (s výškou až 30 pater) se tu od dubna 2020 nabízelo sídliště s 826 byty, vsazenými do jednoho obřího vertikálního lesa. Vypadalo to krásně, jako smaragdově zelené útesy, kde jen tu a tam ze sloupovitých struktur věžáků vykukují balkóny obsypané baldachýny popínavé vegetace. Nádhera.
Prvotní háček byl v tom, že mezi dohotovením díla, kolaudací a momentem, kdy jej developeři zpřístupnili nabídce, uběhly dva roky. Osazené lesní město Qiyi City si dvě léta rostlo samo pro sebe, aniž by jej někdo kontroloval, sestříhával a zahradnicky vedl. Zdivočelá vegetace sice výtečně naplnila záměr projektantů – tlumí hluk, zvlhčuje vzduch a chladí interiéry, zbavuje sídliště prachu. Ale dřív než nájemníci se tu zabydlel hmyz.
Na balkóny, okupované obřími koloniemi asijských sršní nebo divokých včel, se nepřekvapivě nikomu nechtělo. Lidí tu bydlela jen hrstka, a před dopady krás biofilního designu se museli skrývat, aby nedošli úhoně. A to skrývání? Inu, život v tmavých bytech, zastíněných vegetací – v bytech, do nichž se každou skulinkou dobývají pátravé kořínky popínavých rostlin, kde během pylové sezóny není k dýchání, kde je vlhko a plesnivo… ne, v Čcheng-tu se to opravdu nepovedlo.
Na druhý pokus lépe
Pokusy o nápravu pak byly snad ještě horší, než původní stav. Nápad s pomocí koncentrovaných insekticidů vyhubit bodavý hmyz jako vedlejší produkt způsobil otrávení, opadání většiny listnaté vegetace (kromě toho, že se nejspíš smrtícího koktejlu nadýchali i sami obyvatelé). A když pak do všudypřítomných květníků během monzunového období zapršelo?
Staly se tyhle mělké bazénky perfektní líhní komárů, moskytů. Qiyi City zůstalo betonově šedivé (tedy pro přesnost - podkladová barva fasád je tu spíš cihlově hnědá), zbavené olistěné vegetace, s nutností pravidelného stříkání insekticidů. Z čehož ta hrstka zbývajících obyvatel radost rozhodně neměla. Bydlení tu totiž nebylo čistější, než ve zbytku šestnáctimilionové metropole, ale spíš dost toxické.
Z kraje roku 2022 to developeři z Qiyi City zkusili znovu: kompletně vyklučili stávající vegetaci, přesadili a rozsadili novou a ne tak divoce rostoucí, zavedli všemožné kontrolní mechanismy, zařídili pravidelnou údržbu porostů. Napodruhé už to vyšlo. Jen s tím dovětkem, že tahle nezbytná péče o zeleň zvýšila cenu nájmů o 85 %. Developeři sem tedy nakonec přesunuli k dotovanému bydlení vlastní zaměstnance, protože bez lidí by biofilní design, příroda, znovu zvítězila nad architekturou pro lidi…
Příklad dobré praxe
Za úspěch, a to hned světového formátu, je považován projekt Bosco Verticale – Vertikální les – který vyrostl v Miláně. Zprvu za něj byl chválen hlavně jeho šéf-architekt, Stefano Boeri. Ale s postupem času sílí hlasy, že za kvalitou tu stojí hlavně Laura Gatti. Botanička, která se postarala o detailní rozvržení umístění 800 stromů, 5000 keřů a 15 000 dalších trsů rostlin, adaptovaných na místní klima.
Její tvůrčí tezí bylo, že každá zahrada potřebuje zahradníka. A proto se tu o zeleň, koncipovanou jako součást exteriérů, teras a balkonů, dnes starají sami nájemníci. Tím se vytváří skutečně symbiotický vztah mezi lidmi a přírodou, a odchylky od harmonické rovnováhy se daří včas napravovat. V Čcheng-tu nic takového nebylo, lidi byli vsazeni do bytů v džungli. V Miláně také nebyla prodleva mezi nastěhováním nájemníků, a tito nájemníci předem akceptovali, že se o svou zeleň budou muset starat.
Qiyi City se vůbec stalo varovným příkladem pro řadu podobných projektů. Ukázaly se tu neduhy nedostatečně odvodněných květináčů, následky nedostatečné drenáže nezpevněných povrchů, nefunkční systémy sběry a rozvodů dešťové vody. A další projekty zelených domů, z Austrálie i USA, pak přidaly řadu dalších doporučení, o vhodnosti a přiměřenosti některých druhů zeleně pro výsadby, jejich schopnosti odolávat poměrně extrémním podmínkám růstu.
Pořád ale platí, že o vegetaci architektury vedené v biofilním designu se někdo musí starat. A buď to budou sami nájemníci, anebo pronajatá zahradnická firma – ale pak to bude něco stát. Náklady za každotýdenní údržbu pak prodražují u zelených projektů cenu nájmu o 20-45 %.
Specialisté na hmyz
Cenu nájmů přitom nezvyšuje jen botanický servis, ale také poplatky za hubení škůdců. Protože ti si do nově vytvořeného přírodního prostředí cestičku najdou rychle. Snaha hubit je řekněme citlivěji, cíleně, selektivně – bez dopadů na zdraví obyvatel, na vegetaci – zkrátka lépe než to udělali v Qiyi City – dala vzniknout novému typu deratizačních specialistů. Jsou držiteli certifikací udržitelnosti, mají školy na to, aby svým zásahem neshodily ekologickou reputaci zelené budovy.
Ale laciní tihle profíci – slaňující se po věžácích a odloupávající sršní hnízda - rozhodně nejsou. Biologická kontrola a management škůdců na zelených budovách je poměrně novým oborem, který ale názorně poukazuje na to, že každá nedomyšlenost škodí. I u biofilního designu. Nestačí jen na projekt věžáku přimalovat pár stromků a říkat tomu příroda. O přírodu ve městech je třeba se starat, nebo se může snadno zvrhnout v něco nepěkného.
Zeleň ve městech nabízí předlouhou řadu výhod a benefitů. Ale privilegia zeleně zkrátka znamenají i povinnosti.
Tak o tom všichni přemýšlejte všechno bio nemusí být super i takzvaná zelená vlna může potrápit peněženky i někdy samotnou přírodu i lidi
=D
To raise the sustainability of modern architecture to a new level, to take care of the fusion of newly emerging buildings with nature. In short and well, arrange it so that the cities of the future are not only inhabited by people, but are a functional part of wider ecosystems.
These are some of the goals that so-called biophilic design sets for itself. And because it's green - so they like it - they manage to put it into practice. Green skyscrapers, green living facades, roof gardens and entire neighborhoods overgrown with vegetation are happily increasing in the world. It is currently an extremely popular direction in architecture, as it mixes all current and trending trends: sustainable construction, ecological operation, support of biodiversity. It's sexy, innovative, creative.
But as it turns out, this seemingly very attractive greening of buildings - covering the walls and roofs of buildings with vegetation - can also bring problems. At the same time, it cannot be said that those problems were unexpected. On the contrary, they are quite natural and expected. When you open the door to nature, she likes to come. Because life always finds a way. But "nature" does not mean only evergreen trees and vines covered with fragrant flowers.
Nature does not have to be just a pleasant neighbor
There are also fungi, buzzing and stinging insects, all kinds of gnawing worms. Pests such as woodworms, long-beaked beetles, fruit flies, mosquitoes, flies, spiders, termites and mites - which you attract with a super-green facade - can, for example, relatively easily degrade carpets, upholstery leather, furniture and paneling wood, fabrics, food and dishes.
They can spread disease, damage property and contaminate food in the home. The first illustrative examples from around the world clearly indicate that the much-proclaimed biophilic design, if taken to the wrong end, may not be such a win after all.
We know how to deal with insects, yes, but that only erases the qualities of biophilic design. We then invite nature closer only to fight with it intensively and uncompromisingly, thereby preventing the degradation of the quality of our living. And that's probably not good in principle. At the same time, in some places the vegetation on the tower blocks and green facades work perfectly and without collisions, in other places it is an unmitigated disaster. So where do those mistakes occur and how can they be prevented? How do you make the "good" biophilic design that helps people and nature?
It didn't work here
A perfect example of failure is, for example, the "experimental green housing" Qiyi City, built in Chengdu, China. Since April 2020, a housing estate with 826 apartments has been offered here in eight towers of residential blocks (with a height of up to 30 floors), embedded in one giant vertical forest. It looked beautiful, like emerald green cliffs, where only now and then the balconies of the towering columnar structures peep out, covered with canopies of climbing vegetation. Splendor.
The initial catch was that two years passed between the completion of the work, approval and the moment when the developers made it available for offer. The planted forest town of Qiyi City had been growing by itself for two summers without anyone checking, trimming and horticulturally guiding it. Although the wild vegetation fulfilled the designers' intention excellently - it dampens noise, humidifies the air and cools the interiors, rids the housing estate of dust. But before the tenants, insects took up residence here.
Unsurprisingly, no one wanted to go to the balconies, occupied by giant colonies of Asian hornets or wild bees. Only a handful of people lived here, and they had to hide from the effects of the beauty of biophilic design to avoid harm. And the hiding? Well, living in dark apartments, overshadowed by vegetation - in apartments into which the inquisitive roots of climbing plants find their way through every crevice, where it is impossible to breathe during the pollen season, where it is damp and moldy... no, it really didn't work out in Chengdu.
Better on the second try
Attempts to correct it were perhaps even worse than the original state. The idea of using concentrated insecticides to exterminate stinging insects as a by-product caused poisoning, defoliation of most of the leafy vegetation (in addition to inhaling the probably deadly cocktail by the inhabitants themselves). And then when it rained in the ubiquitous flower beds during the monsoon season?
These shallow pools became perfect breeding grounds for mosquitoes. Qiyi City remained concrete gray (to be precise - the underlying color of the facades here is more like brick brown), devoid of leafy vegetation, with the necessity of regular spraying of insecticides. Which the handful of remaining residents were definitely not happy about. Living here was not cleaner than in the rest of the metropolis of sixteen million, but rather quite toxic.
From around 2022, the developers of Qiyi City tried again: they completely uprooted the existing vegetation, transplanted and planted new and not so wild growing, introduced all kinds of control mechanisms, arranged regular maintenance of the stands. It worked out the second time. Only with the postscript that this necessary care for greenery increased the price of rents by 85%. So the developers finally moved their own employees here to subsidized housing, because without people, biophilic design, nature, would once again win over architecture for people...
An example of good practice
The project Bosco Verticale – Vertical Forest – is considered to be a success, and a world-class one at that
=D
